Po sfárání pod zem a vystoupení z klece se před návštěvníkem otevře čtvrt kilometru chodeb, které ukazují průřez historií zdejší těžby uhlí od konce 18. století do současnosti. Prohlídka štol pocházejících z poloviny 19. století je doplněná poutavým odborným výkladem, některé stroje jsou předváděny v chodu. Figuríny horníků v životní velikosti názorně ukazují, za jakých podmínek lidé v dolech pracovali.
Nechybí ani možnost seznámit se přímo v podzemí s podobou uhelných slojí a geologických vrstev, které je provázejí, se zařízeními zajišťujícími bezpečnost a především se dvěma kompletními stěnovými poruby. Lehké mrazení v zádech pak mohou návštěvníci pocítit u uzavíracích hrází štol, za nimiž se nacházejí smrtící důlní plyny - samozřejmě ovšem pod přísnou kontrolou měřících přístrojů.
Základní fakta
- celková délka štol: 250 m
- hloubka: přibližně 15 m
- výška těžní věže: 40 m
- časové období, které expozice zachycuje: 1782 - 1990
- datum otevření pro veřejnost: 4. prosince 1993
Historie dolu Anselm
Důl byl pod jménem Ferdinand založen kapitulou olomouckého arcibiskupství. Štolováním se zde těžilo uhlí od roku 1782, roku 1835 se přešlo na hlubinné dobývání. Jedná se tedy o nejstarší hlubinný uhelný důl na Ostravsku. Roku 1843 jej koupil Salomon Mayer Rotschild, který jej podle svého syna přejmenoval na Salomon. Důl pak ještě několikrát změnil jméno - za německé okupace Petershofen, roku 1946 na Masaryk a roku 1951 na Eduard Urx. Těžba zde byla ukončena roku 1991.
Muzeum začalo vznikat ještě v závěrečné fázi provozu dolu od roku 1987. Zpočátku bylo jeho úkolem zachraňovat a shromažďovat důlní techniku, dokumenty a fotografie související s těžnou černého uhlí na Ostravsku. Veřejnosti byla podzemní expozice zpřístupněna roku 1993 na svátek hornické patronky svaté Barbory (4. prosince). Nachází se ve štolách nejsvrchnějšího patra dolu Anselm ve slojích Albert a František. Důl Anselm byl vyhlášen kulturní památkou.